Kříže

S drobnými sakrálními (církevními) objekty se setkával vesnický člověk prakticky od narození až po smrt (křest dítěte v kostele - rozloučení s nebožtíkem v kostele a cesta na hřbitov). 

Nejen kostel sám, který patří mezi velké církevní objekty, ale i drobné dřevěné a především kamenné sakrální artefakty v jeho okolí (kříže, zvonice, Boží muka, funerální plastika) připomínaly člověku jeho víru a Kristovo utrpení. V návesních prostorech a při důležitých komunikacích v obcích, ale i při obyčejných polních cestách stávaly různé církevní stavby jako vysoké dřevěné kříže, kamenná Boží muka, jednoduché zděné výklenkové kapličky, malé zděné či dřevěné zvoničky. Tyto všechny stavby plnily funkci zastavení (a případně i rozjímání podle situace) kolemjdoucího či poutníka, ale též významného orientačního bodu v krajině.

Dá se však říci, že za hlavní období rozšíření těchto drobných staveb  ve vesnických sídlech a krajině lze jednoznačně považovat období baroka, to jest 18. a následně též první polovinu 19. století. 

K nejvíce frekventovaným drobným sakrálním památkám, které můžeme považovat z větší části (vzniklé zejména ve druhé polovině 18. a v průběhu 19. století) za výtvory lidových kameníků, tesařů, řezbářů, případně též dalších řemeslníků, patří především celokamenné kříže na kamenných (mnohdy zdobených) soklech, často s polychromovanými reliéfy světců.

Zdroj: www.muzeum-pribram.cz

Vzpomíná paní Zintl (*1929) na vznik kříže u Bohnerova statku:

Muži a chlapci z vesnice, kteří pracovali ve skladu dřeva a povoznictví Bohner, bývali pravidelně o sobotním večeru vypláceni a tak byl Bohner považován za žádoucího zaměstnavatele. Také můj otec, který u něho coby mladý hoch - bylo to na přelomu století, tam příležitostně pracoval a toho večera seděl ve světnici u Bohnerů za společným stolem, očekávajíc svou týdenní mzdu. Sám Bohner přišel domů až později se svým povozem, pověsil svoji povoznickou kazajku na věšák vedle okna a přisedl na krátkou řeč ke stolu. Jeden z přísedících, říkejme mu Josef, se rozloučil ještě dříve než obdržel svůj plat. Když se později i ostatní chystali k odchodu, šel Bohner pro svoji náprsní tašku do kazajky. Jak se polekal ten dobrý muž, když sáhl do prázdné kapsy! Náprsní taška s penězi záhadně zmizela, ačkoliv Bohner si byl jist, že ji tam měl, když věšel kazajku na věšák vedle otevřeného okna. Nikdo z přítomných a rodiny se přitom nepřiblížil k oknu. V této své svízelné situaci zavolal Bohner ku pomoci policii. Ale ani četníci neměli opěrný bod pro vyřešení případu. Bohner přislíbil ve své velké tísni vystavět Bohu kříž, jestliže se peníze naleznou, neboť náprstní taška neobsahovala jen výplaty zaměstnanců, ale také velkou splátku za dodané dřevo. Ztráta tohoto vysokého obnosu by znamenala pro Bohnera úpadek, záhubu. Uplynuly týdny. Zatím co Bohner truchlil pro ztracené peníze, stával se ze zmíněného Josefa hospodský král. Vydával více, než mohl vydělat a jeho štědré počínání začalo být nápadné. U výslechu četníkům přiznal, že ten večer skrze otevřené okno vzal náprsní tašku z Bohnerovy kazajky. Utracená částka byla poměrně ještě malá ve srovnání se sumou, která zbyla v plechové krabici, zahrabaná v lese pod stromem.

Bohner nechal postavit v zahrádce u svého domu slíbený kříž u onoho okna. Splnil tak radostně svůj slib.

Před stavením stávala také dřevěnná zvonička, v podvečer tu paní Bohnerová zvonila až do odsunu Němců klekání. Vyzváněla k pobožnosti a lidem v okolí na vědomí dávala, jestliže někdo z jejich řad odešel na věčnost.